Helena, ročník 1981, DMO diparesa

Kdy jste zažila první rehabilitaci s vojtovou metodou?
Vzhledem k tomu, že jsem se narodila za komunismu, Vojtova metoda zde byla oficiálně zakázaná. Cvičit jsem začala až v deseti měsících a systematicky pak od třinácti měsíců. Součástí tohoto cvičení byly skoro vždy i nějaké prvky z Vojtovky, dlouhodoběji a pravidelně jsem ji pak cvičila několikrát denně s rodiči a při každoročních lázeňských pobytech.

Jaké to bylo?
Matně si vybavuji, že tlak na reflexní body byl dost veliký, a proto mi cvičení nebylo zrovna příjemné. Neuměla jsem si poradit se silou, kterou jsem najednou v těle cítila, a celé cvičení jsem vnímala jako trochu násilné. Když mi bylo jedenáct, potkala jsem se v lázních s fyzioterapeutkou, která měla s Vojtovkou letité zkušenosti. Dokázala mi vše vysvětlit a přizpůsobit polohy i intenzitu tak, aby mě to bavilo, abych se cítila při rehabilitaci jako parťák. Od té doby mě cvičení Vojtovy metody vyloženě baví.

Vojtovka nyní? Jak je během a po rhb?
Cvičení vůbec nebolí. Některé polohy nebo korekce postavení pánve či končetin nejsou možná technicky úplně příjemné, ale to hlavně proto, že je ve svém běžném životě neumím udělat. Cítím spíš tah nebo lehké brnění, než se svaly aktivují a proběhne patřičná reakce. Vzhledem k tomu, že jsem velmi výbavná, vnímám velkou sílu ve svalech a hodně hluboké dýchání, vše prakticky okamžitě. V tu chvíli veškerý diskomfort zmizí, a já si můžu užívat, jak mé tělo pracuje. Fantastické je, že se to děje, aniž bych se musela o něco snažit, něco kontrolovat hlavou. Tělo si svou cestu najde samo a já se zároveň protahuju a zároveň cítím práci svalů. Kombinaci protažení i posilování nikde jinde než při této metodě nezažiju. V tom je opravdu Vojtovka výjimečná. Efekt je velmi výrazný ještě zhruba hodinu po cvičení, do večera mám pak v klidových situacích mnohem lepší držení těla.

Zkušenosti s jinými druhy rehabilitace? Srovnání.
Veškerá cvičení začínají v hlavě, což mi občas způsobuje komplikace. Pokud se totiž pohyb snažím udělat cíleně, soustředím se na něj, zákonitě se mi tělo dostává do spasmu a mé postižení se vždy někde projeví. Potřebuji se tedy v první řadě uvolnit a srovnat držení těla a až potom provádět jednotlivé pohyby nebo cviky. Protože si vždy časem na určité cvičení zvyknu, hledám nové podněty. Dělala jsem proto atletiku, plavání, základy baletu, SM systém, chodím průběžně do fitka a trénuji na rotopedu a stepperu, jezdila jsem na tricyklu. Nyní kondičně vesluji a učím se lézt na umělé stěně. Běžné cvičení beru i jako společenskou událost. Při každé z těchto aktivit se mohu unavit, posilovat nebo se protáhnout, trénovat koordinaci a dynamiku, ale při Vojtově metodě dělám vše najednou, navíc je zřejmé, že je přímo určena lidem, kteří mají DMO jako já. Na druhou stranu je to fyzioterapeutická metoda, takže při ní nejsem tak samostatná, jako mohu být při jiném sportování, je důležité mít k sobě zkušeného a ochotného terapeuta.

Co se od té doby změnilo? (Pohyblivost)
Neumím od sebe oddělit vliv fyzioterapie, jiných cvičení a mého životního stylu a rytmu obecně. Pokud necvičím a nesportuji, do týdne se cítím fyzicky neohrabanější a pomalejší.

V čem vám Vojtova metoda pomáhá a nepomáhá?
Po Vojtovce vždy přestávám na nějakou chvíli šilhat, toho rozhodně jiným cvičením nikdy nedocílím. Dál se mi uvolní bránice, srovná střed těla a pánev si lépe „sedne“, není tak rotovaná. Celkově se vytáhnu do výšky a těžiště se mi rovnoměrně rozloží na obě nohy, srovnají se mi kolena i chodidla. Neznám jiné cvičení, které by na mě působilo takhle komplexně.

Jaké máte zkušenosti s její dostupností?
Nejdostupnější je tento druh fyzioterapie v lázních, v Praze je také míst dostatek. Někdy se mi ale stává, že jako dospělá nejsem tak lukrativní jako mladší pacienti, navíc výběr kvalitního fyzioterapeuta je náročnější na čas.

Je hrazená ze zdravotního pojištění?
Nejsem si jistá, tuším, že určitý počet hodin předepsaný lékařem, ano. Pokud to ale pojmete jako průběžnou a pravidelnou péči, jistě to vyžaduje finanční spoluúčast pacienta.

Co pro vás znamená?
Vojtova metoda pro mě znamená možnost, jak si užít sílu a pružnost vlastního těla, aniž bych pociťovala omezení vyplývající z mého postižení. Výsledek cvičení je motivací pro příště a vlastně i okamžitou odměnou.

Jiné otázky které vás napadnou …
Určitě bych Vojtovu metodu nepodceňovala, ani nepřeceňovala. Cvičení s fyzioterapeutem, který nad tím nepřemýšlí a bere pacienty jak na běžícím pásu, není žádným přínosem a v mém případě není samospasitelné ani tehdy, pokud nezařadím i další aktivity a nepečuju o své tělo i jinak. Na druhou stranu systematická práce a pochopení vede při této metodě k famózním výsledkům. Pokud bych měla možnost cvičit úplně od narození, jak už je v dnešní době zvykem, rozhodně bych to udělala, mohla bych jen získat.

Richard, ročník 1980, DMO atetoza,
aktivní pouze na elektrickém vozíku a u počítače,
na vše ostatní potřebuje osobního asistenta..

Kdy jsi zažil první rehabilitaci s vojtovou metodou?
Ve třech měsících. Víc si z toho nepamatuji. Jako dítě jsem jezdil do lázní Železnice, tam se mnou vojtovku necvičili. Protahovali mě tam podle prof. Lesnýho na takovém stojícím lůžku, kam mě upevnili, abych nespadl. Na nohy mi dali pytle s pískem a musel jsem to vydržet 20 min., aby se mi nohy natahovali. To pro mě bylo nepříjemné a myslím, že ne příliš účinné. Ale zažil jsem tam i pěkné cvičení, lezl jsem s dopomocí ve vysokém kleku. To mě bavilo. Když mi bylo dvanáct let, cvičil jsem dva roky vojtovku v Domově svaté Rodiny. To si už pamatuji dobře. Na rozdíl od jedenoduchého protahování, jsem poprvé zažil smysluplné cvičení. Po ní jsem se cítil uvolněnější. Cvičil jsem rád.

A co rehabilitace nyní?
V současné době mám vojtovku 2-3krát týdně. Bez ní by se mi špatně dýchalo a bolela by mě víc záda. Cvičení je pro mě namáhavé a nenásilné. Než se uvolním, je to náročnější. Postupně jsem vláčnější a vláčnější. Efekt cvičení mi vydrží celý den.

Co od Vojtovy očekáváš?
Po cvičení jsem volnější, je se mnnou snažší manipulace. Lépe se mi dýchá, mluví, sedí. Rád bych byl co nejdéle soběstačný, tak jak jsem teď.